Zákon harmonie

Tento důležitý zákon vyrovnává rozličná působení a stará se o to, aby byla neustále zachovávána harmonie anebo alespoň co nejrychleji opět nastolena. Je možné z něho přímo odvodit všechny ostatní duchovní zákony, neboť jsou v něm obsaženy. Zákon harmonie se stará též o to, aby různá působení duchovních zákonů nakonec opět vedla k harmonii.
„Každé něco podmiňuje i něco jiného.“ Kde je hodně světla, je i hodně stínu. Anebo: Kdo bere, tomu bude bráno, a kdo dává, tomu bude dáno. Zde je tedy třeba rozlišovat mezi braním a přijímáním!
Tento zákon je platný a viditelný ve veškerém stvoření. Můžeme ho vidět ve střídavém působení dne a noci nebo v pohybu kyvadla pendlovek. Způsobuje, že veškeré extrémní konání může dospět jen do určitého bodu, z něhož následuje nevyhnutelně reakce, která extrém vyrovná a nastolí tak opětovnou harmonii.
Tento zákon se neprojevuje jen formou přírodních jevů, nýbrž i v našem každodenním životě, ve všem, co nás potkává a co se nám děje: v partnerství, v povolání, v nemoci a trápení, právě tak jako ve zdraví a štěstí. Kdykoliv člověk svévolně naruší harmonii, tento zákon se nevyhnutelně postará opět o vyrovnání. Prvním krokem k harmonii tedy je zachovat se tak, abychom si mohli vážit sami sebe a sami se sebou se cítili dobře.
Kahunové, polynéští kněží, shrnuli zákon harmonie ve výstižném přikázání: „Nikoho nezraňuj. Neruš harmonii toho druhého, protože ten druhý jsi ty sám.“
To samozřejmě znamená, že nebudeme zraňovat sami sebe, například výčitkami nebo pocity viny. Znamená to také, že nezraníme pravdu, ani tou nejmenší neupřímností. A že se vzdáme veškeré svévole, zaměřené na naši osobu, abychom tím nenarušili harmonii stvoření.
Jde o to poznat, kdo skutečně jsem: individualizovaná součást jednoho všeobsáhlého vědomí, která svým životem přispívá k harmonii stvoření.

Zákon evoluce

Zákon evoluce říká, že všechno se neustále mění.
Veškerý řád v přírodě, ba dokonce v celém vesmíru, poukazuje na pokračující vývoj, na vyšší bytí. V celém univerzu neexistují dvě věci, bytosti nebo jevy, které by byly absolutně totožné. Všechno je jedinečné, i tento okamžik. Nikdy ještě nebyl a už nikdy nenastane. Veškeré stvoření je jedna jediná věčná premiéra.
Zákon evoluce obsahuje princip nestálosti. Nic nemůže zůstat takové, jaké to právě je. Nic nelze udržet, neboť všechno, co začíná, také končí. Začátek v sobě nese již zárodek konce, konec je ale současně začátkem něčeho nového, co také jednou skončí, a je tudíž věčné. Neboť i opak výroku je pravdivý. Když všechno, co začíná, také končí, pak to, co nemá žádný začátek, nemůže mít ano konec. Je to jedna síla, život, bytí!

Věčné bytí, i když je v neustálé proměně, se nemůže ani zmnožit, ani zmenšit – prostě jenom je. Proměňuje svou formu, svůj výraz, a přesto je neměnitelné. Všechno, co je, je vytvořeno z „jednoho“ a „jedno“ je ve všem. Všechno je částí „jednoho“, a přesto je to stále celek.

Zákon shodnosti

Zákon shodnosti neboli analogie říká: „Jak nahoře, tak dole, jak dole, tak nahoře. Jak v malém, tak ve velkém. Jak uvnitř, tak vně.“ Tím zákon také říká, že určitý obsah musí mít také určitou formu – obsah a forma jsou identické.
Jestliže mám vědomí, pak má vědomí i každá buňka, každý sluneční systém, celé univerzum. Všechno, co je, má shodný protějšek na všech rovinách bytí. Když se budu zabývat jednou rovinou a poznám ji, poznám i všechny ostatní roviny, protože ty jí odpovídají. Člověk jakožto mikrokosmos je přesným zobrazením makrokosmu. Jsme totiž stvořeni podle obrazu božího.
Tento zákon má platnost od nejmenších částeček – magnetismu, elektrických částic, atomů, molekul, biologických buněk, orgánů a organismů, až po ty největší – planety, sluneční systémy, galaxie a nakonec celé univerzum. Platí též pro jemnohmotné a duchovní úrovně.



Zákon energie

Neexistuje nic kromě energie. Všechno co je, je energie.
Je velmi důležité, abychom energii chápali nejen v úzkém fyzikálním smyslu. Také my lidé vytváříme energetická pole a jsme jednotkami informací. Lidé, věci, okolnosti, situace, myšlenky, pocity, to všechno jsou projevy různých vibrací energie.
Všechno má svůj původ v jedné jediné energii, v praenergii. Na začátku je tato energie čirým potenciálem. Tím, že se tento potenciál dá do pohybu, dostane se do vibrací a tyto různé vibrace nabírají nekonečně mnoho rozmanitých podob.
Od určitého stupně vibrací se tato energie pak manifestuje jako hmota. Polarity jsou pouze špičky, krajní energetické výkyvy. Zvláštní formou vibrací je rytmus. Energie jakožto prvotní výraz skutečnosti a reality je to, co se stane, když se energie uvede do činnosti.
Dokonce i věda se shoduje na tom, že všechno je energie. Energie se nemůže ztratit. Může se jen přeměnit na něco jiného.
To je všeobecně známo jako „zákon o zachování energie“.

Zákon energie tedy zní: Všechno je energie, neexistuje nic jiného kromě energie. Energie má neomezený potenciál. Vše, co se projevuje, je projevem jedné energie, a každou formu lze přeměnit na jinou.
Pochopení zákona energie je důležité pro každý akt procesu stvoření.

• Učíme se přeměňovat energie v jejich formě projevu.
• Učíme se projevovat energie, vytvářet věci a události z myšlenek (jedna z forem energie)
• Učíme se vytvářet z nekonečného (energetického) potenciálu stvoření, abychom tento proces stvoření mohli dále rozvíjet.

Jestliže tedy jsem energie, jsem věčný. A existuje jenom jedna energie – všechno je jedno a totéž. Jsem to nejvyšší a zároveň to nejnižší – jsem všechno. Mohu přejít do energie osvícení nebo do energie budoucnosti a jsem konečně doopravdy svobodný – mohu si svobodně zvolit, cokoli chci.