Zákon hojnosti

Zákon hojnosti říká, že nám náleží veškerá hojnost života. Je to naše duchovní dědictví a je nám v každém okamžiku k dispozici. V důsledku svého chybného myšlení a nedostatečné víry však často vyvoláváme omezení svého vnitřního a vnějšího bohatství, a tím způsobíme, že se nám něčeho nedostává.

Jakmile ale člověk pozná, kdo doopravdy je a přijme své duchovní dědictví, projeví se v jeho životě zákon hojnosti. Kdo tento zákon pochopí v celé šíři, nezná už žádný nedostatek. Ježíš řekl: „Kdo má (poznání skutečnosti), tomu bude dáno, aby měl hojnost. Kdo ale nemá, tomu bude to málo odebráno.“

Život má tendenci k hojnosti všude a ve všem, a když to poznáme, tuto hojnost přivoláme. Tento poznatek má hodnotu ale pouze tehdy, jestliže z celého života učiníme jeden jediný projev „vnitřní hojnosti“. Kdo tuto „vnitřní hojnost“ nepozná, ten stojí v cestě sám sobě a svému úspěchu. Brání tak tomu, aby se hojnost života projevila. Pak nepomůže sebevětší námaha, ani pozitivní myšlení a úpěnlivé modlitby, neboť život může ve vnějším světě odrážet pouze vnitřní skutečnost. Uvědomte si tedy, že jste svým vnitřním založením bohatí a že máte úspěch! Když budete žít v tomto poznání, stanete se pravým magnetem hojnosti. Všude jsou totiž možnosti a cesty. Všechno, co se vám přihodí, je šance, kterou vám život nabízí, aby skrze vás nechal projevit hojnost. Nesmíte se ale nechat zmást vnějším vzhledem. Takové možnosti existují i tam, kde na první pohled nic není. I když vnější realita odporuje vnitřním obrazům hojnosti, i když jsou okolnosti kolem nás sebevíc obtížné, když hojnosti přitakáme a schvalujeme ji, povzneseme se nad ně a přeměníme je.

Veškeré pozitivní myšlení a veškerá námaha nám na cestě k úspěchu ale nebude k ničemu, když budeme v nitru neustále myslet na omezení a nedostatky. Nebo když své nedostatky budeme ospravedlňovat jako následek „karmických“ příčin. Také karmu lze kdykoliv změnit a nikdo nás nenutí, abychom nadále byli oběťmi svých nevědomých vzorců chování. Často se ovšem necítíme být hodni toho, abychom skutečně žili v hojnosti. Tento názor spolehlivě zabrání tomu, aby se projevilo to, co nám život chce ochotně dát. Přijímání je ovšem jen jednou stránkou zákona, druhou je dávání! Kdo svou pozornost zaměří jen na jednu stránku zákona, svým sobectvím moc toho zákona opět zruší. „Nemohu brát, aniž bych dával, nemohu sklízet, aniž bych zasel.“ Stejně jako zasetí podmiňuje sklizeň, tak dávání podmiňuje braní. Zákon hojnosti může být totiž účinný jen do té míry, do jaké se my staneme cestou, jíž se hojnost projevuje.

Touto cestou, tímto „kanálem hojnosti“, se stanu, když vypustím všechny myšlenky na omezení a nedostatek, i ty nevědomé, abych nepřekážel zákonu v jeho působení. Když budu dávat, jak nejvíc budu moci, nedostatek pomine. Nejsnazší přitom je dávat materiální věci, které jsou nejméně podstatné, i když mnozí z nás ztroskotávají už i na téhle rovině. Nejpodstatnější a nejtěžší je opuštění egoismu a neomezená ochota sloužit ze všech sil celku. Tato vůle, sloužit procesu tvoření, vyrůstá z lásky. Abychom se mohli podílet na hojnosti, musíme své malé já, předat svému opravdovému Já, onomu Bohu v nás. Ježíš řekl: „Usilujte o bohatství Boží, a všechno ostatní vám připadne samo.“

Tento postoj bychom neměli opustit ani tehdy, když budeme úspěšní a budeme žít v hojnosti. Jen tak totiž zůstává přítok hojnosti otevřený. Tímto postojem nejen získáme hojnost, nýbrž ji i udržíme, a dokonce zmnožíme, abychom ji mohli moudře použít. Staneme se „kanálem“, skrze nějž se budou moci manifestovat různorodé projevy života i k užitku ostatním. Až sami sebe pochopíme jako spolustvořitele a budeme se snažit svým působením zlepšit svět, bude hojnost naším stálým hostem.
Hojnost samozřejmě neznamená pouze to, že budeme mít stále dost peněz, i když i to k ní náleží a pohrdání penězi nás od proudu hojnosti spolehlivě odstřihne. Hojnost se spíš projevuje ve zcela nepatrném každodenním dění, v našich harmonických vztazích, stejně jako v míře našeho duchovního poznání. Kdo žije v hojnosti, má neustále všechno, co právě teď potřebuje k dokonalému vyjádření svého bytí. To může být i hojnost lekcí, které nám život nabízí a které jsou skvělou šancí k tomu, abychom se z nich učili a rostli. Kdo žije v hojnosti, má skutečně všechno v dostatečné míře a každý aspekt jeho života je harmonický.