Zákon osudu

Člověk má svobodu volby. Proti této svobodě však stojí konfrontace s následky jeho konání. O to se stará zákon osudu neboli zákon příčiny a důsledku, který se projevuje jako osud. Osud není ani neprozkoumatelné Boží rozhodnutí, ani slepá náhoda. Spíš je to ten nejspravedlivější zákon, který známe a který zní: „Každý dostane to, co zapříčinil. Nic míň, nic víc a nic jiného.“

Osud je tedy vždy šitý na míru našim individuálním potřebám. Vypořádání se s osudem vede nakonec k setkání s onou Jedinou silou, jíž říkáme Bůh.

Člověk je stvořitel, nositel a překonavatel svého osudu. Každá myšlenka, každý pocit, každé slovo a každý čin jsou příčiny, za nimiž následují důsledky. Každý důsledek ve své kvalitě i kvantitě vždy odpovídá příčině. Neexistuje tedy ani náhoda, ani odměna či potrestání, nýbrž jedině a pouze příčina a následek. Osud je souhrn následků našich rozhodnutí. Není možné něco udělat a utéci před důsledky.

Zákon osudu požaduje po člověku vědomé převzetí plné odpovědnosti za svůj život a stará se o to, aby byl konfrontován s důsledky svého jednání tak dlouho, až problémy, které sám vytvořil,vyřeší, a tím se osvobodí. Zákon osudu zakročí tedy tam, kde člověk sám není schopen nastolit harmonii ve stvoření.

Zákon sám o sobě nemá žádnou schopnost rozhodování. Říká jen: „Když uděláš tohle, stane se tohle. Když uděláš tamto, stane se tamto. Ty jsi stvořitel a ty rozhoduješ.“

Každý tedy dostane to, co zapřičinil. Ať již dostane cokoliv, vždy to zapřičinil sám, bez ohledu na to, skrze koho se to děje. Ten druhý je vždy jen poslem osudu.

Kdo dnes zaseje myšlenku, ten zítra sklidí čin, pozítří zvyk, posléze i charakter a nakonec svůj osud. A přesto je nám dána svoboda volby, co chceme stvořit. Zákon osudu nás konfrontuje jen s následky našeho jednání.

Zákon osudu tedy neomezuje svobodu jednotlivce. Každý si může svobodně určit, co chce zasít. Potom ovšem musí sklízet pouze to, co zasel. To, čemu lidé říkají osud, není při bližším pozorování nic jiného než tvoření. Způsob, jakým se osud projevuje, ukazuje, jak jeho původce myslel, cítil a jednal. Každá myšlenka tak podle zákona rezonance přitahuje stejnorodé energie, a tím se posiluje. To platí jak pro pozitivní oblasti, tak i pro negativní.

Zákon osudu nás neustále konfrontuje se skutečností, že veškeré dění v tomto světě je založeno na principu příčiny a důsledku. Co jsme zaseli, to sklidíme. Takže to, co sklízíme, jsme logicky museli zasít. Zákon osudu je tedy i aspektem zákona harmonie, který se stará o to, aby ke každému pólu vždy existoval protipól a mohl se tak neutralizovat. Míra našich radostí a trápení odpovídá vždy přesně míře příčin, které jsme vytvořili.

Tento řetězec příčin a důsledků nezačíná narozením a nekončí smrtí. Táhne se skrze jednotlivé inkarnace a účelně je propojuje. V tomto životě již vytváříme podmínky svého příštího života a můžeme vědomě určit, jaký chceme mít v příštím životě osud. Tím je možné vysvětlit, že když se narodíme, nepřicházíme jen tak odnikud, nýbrž si s sebou již neseme svůj nahromaděný osud z předchozích inkarnací a svůj základní charakter. Tato skutečnost objasňuje, proč člověk může mít vrozenou nemoc nebo nějakou vadu. Nikdo nezačíná od nuly. Neseme si s sebou následky svých předchozích jednání, a to jak pozitivní, tak negativní.

Mnozí z nás se musejí rozloučit s obrazy, které si zamilovali…

Příčiny, které jsme stanovili svými myšlenkami a činy, jsou věrně zaznamenány v naší duši. Tady je vedeno naše karmické konto, které si sebou bereme z jedné inkarnace do druhé. Nedozrálá semínka tohoto života zapustí kořeny v půdě našeho příštího života a přinesou ovoce. Je tedy zcela nesmyslné utíkat před obtížnou situací, protože s ní beztak budeme konfrontováni tak dlouho, dokud ji nevyřešíme. Naše „dědičné hříchy“ spočívají v tom, že v každé další inkarnaci nastupujeme své vlastní dědictví. Poznáváme v tom moudrost úsloví „Nikdo ti nemůže způsobit škody kromě tebe samotného.“ Existují činy, které nejsou trestány podle lidských zákonů. Existuje třeba krádež, která se maskuje jako výměna, a podvod, jenž je prováděn jako obchodní transakce. Ať už ale zvolíme jakoukoli masku, zákon příčiny a důsledku zůstává v platnosti.

Působením tohoto zákona můžeme pozorovat v každodenním životě. Lidé, s nimiž se seznamujeme, situace, kterým jsme vystavováni, a věci, které jsou nám dávány nebo odebírány, to všechno je založené na příčinách, jež jsme stanovili v minulosti. Neexistuje ani nezasloužené štěstí, ani nezasloužené trápení, jen příčina a důsledek. Jestliže je člověk hodně nejistý a postrádá vnitřní pevnost, chybí mu sebedůvěra, schopnost prosadit se a názorová stabilita. Tím vytváří nutnost toho, aby byl neustále konfrontován s lidmi, kteří tyto vlastnosti reprezentují.