Zákon příčina a důsledek

Veškeré dění na tomto světě podléhá principu příčiny a důsledku. Veškeré viditelné stvoření je, jak už název napovídá, působení, za nímž vždy stojí nějaký stvořitel, jehož vůle se tak projevuje. Kde je stvoření, musí být vždy stvořitel, neboť zákon říká: „Nic nepochází z ničeho.“

Vždy existuje spojitost mezi tím, co bylo, a tím, co následuje.Veškeré dění se řídí zákonem příčiny a následku. To, čemu říkáme náhoda, je pouze výrazem skryté, neznámé příčiny; nikdy se nic neděje bezdůvodně. Můžeme samozřejmě dělat, co se nám zachce, ale v podstatě nemůžeme jen tak „chtít co chceme“. I pro naši vůli totiž existuje příčina, která sestává z vlivů okolního prostředí, z mínění, zkušeností a okolností, a ty všechny také mají svou příčinu. Přesto máme v každém okamžiku svého života možnost do tohoto řetězce zasáhnout, změnit působení nebo také vytvořit novou příčinu. Mimo tento zákon však nic neexistuje a nic se neděje v rozporu s ním.

Zákon sám nemá žádnou svobodu rozhodování o tom, co chce vyvolat. Říká jen: „Když stvořitel udělá tohle, stane se tohle, když udělá tamto, stane se tamto.“ Zákon je věrným služebníkem stvořitele a každý následek svou kvalitou a kvantitou odpovídá právě přesně své příčině.

Žádná náhoda tedy neexistuje, neboť i ta podléhá zákonu příčiny a následku. Náhoda je to, co se mi na základě toho, jaký jsem, přihodí. Náhoda a štěstí jsou pouze označení pro nepoznané souvislosti. První a poslední příčinou za veškerým zdáním je vždy ona tvořivá síla, které říkáme Bůh. Stvoření existuje tak dlouho, dokud neskončí působení poslední příčiny.

Působení zákona příčiny a následku vnímáme nejcitelněji, když se nám projeví jako osud.